Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Kathrin Janka

1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku?

 Za to, že jsem jako „západní Němka“ koncem osmdesátých/začátkem devadesátých let minulého století šla na slavistiku s českou specializací, rozhodně může strýček Václav. Byl vzdálený příbuzný mého tatínka, který v roce 1914 emigroval z Čech do Anglie a tam se stál továrníkem, výrobcem bot. Když jsem ho během 70. let poznala já, byl to obrovský, starý pán s bílými vlasy a dřevenou holí, mluvil plynule 6 jazyky. Dbal na svůj český akcent, i když mluvil anglicky nebo německy. Jednou ročně jezdil na maminčin hrob do Čech, cestou se vždy stavil u nás v Německu. Nějak jsem si ho pak vzala za příklad.

2. Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit?

Ano, překladatelské sny mám, různé.

Jeden je zcela konkretní: Kéž by jeden určitý literární překlad velmi dobrého, důležitého a zajímavého literárního díla, který jsem zhotovila před více než rokem pro jedno nakladatelsktví a který pak pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů dodnes nevyšel, jestě vyšel. To bych opravdu byla moc a moc ráda.

Ale asi jste to mysleli jinak, spíš obsahově: Takže, moc radá bych přeložila další knihy Magdalény Platzové (mimo jiné „Anarchistu“, který bohůžel dodnes v Německu nenašel vydavatele), pak další povídky Dory Čechové. A vlastně už tajně a zatím do šuplíku pracuji na povídkách Jana Zábrany.

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/slovní spojení/fráze, které se těžko překládalo?

Překladatelských „oříšků“ je přece spousta, a pak jsem člověk, který má rád poezii, slovní hříčky a „klasickou avantgardu“ ... takže na ně narážím víceméně pořád, a je to část pravě této hry, tohoto zvláštního sportu, kterým se mi jeví literární překlad. Nemám po ruce žádný příklad, považuji luštění „oříšků“ za esenci literárního překladání jako takového.

4. Máte oblíbené české slovo a proč?

Ano, mám, a je to slovo „údržbář“. Miluju ho čistě zvučně, jak se mi to se slovy občas stává.

5. Váš oblíbený český autor/česká kniha?

Jako vystudovaná literární vědkyně na tuto otázku nerada odpovídám. Je tolik českých knih a autorů, které mám radá! Jmenuji snad jen tři: Richard Weiner: Hra doopravdy, Josef Jedlička: Kde život náš je v půlí se svou poutí a Jáchym Topol: Noční práce. Z novějších: Anna Bolavá, Do tmy.

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s Kathrin Jankou.

Foto: Knut Gerwers

Přihlašte se k odběru novinek

Verpassen Sie keinen Programmpunkt des Tschechischen Kulturjahres und abonnieren Sie unseren Newsletter.

Drupal ᐬrts Drupal Váš Expert Na Drupal Web