Vážená a milá Moravská zemská knihovno

Vážená a milá Moravská zemská knihovno,

chápu Tvou „prosbu“ jako zdvořilou upomínku, že jsem dosud neodevzdal svůj domácí úkol, jenž se mi jeví být nepsanou součástí naší smlouvy. Dávám mu formu, které mě kdysi vyučily/i mé/mí češtinářky/ři.

 

MŮJ DOJEM Z MÝCH DOJMŮ Z VELEKNIHOTRHU Z LIPSKA     

Úvod:

Mám dojem hraničící s jistotou, že naši píšící potomci rychle nabývají sílu předchůdců, které pomohly zviditelnit zlé časy – a těší se i v časech dobrých stále patrnější pozornosti okolního světa.

 

Stať:

Cítím respekt k mimořádnému respektu, s jakým se už dlouho potkávají zejména tři autoři/rky, kteří/ré mě zajímají z různých důvodů nejvíc: Jaroslav Rudiš, Jáchym Topol a Radka Denemarková. Naposled zmíněné se to možná bude nelíbit, když 19. července 2011, v předvečer mých narozenin, napsala do Respektu:

„Už nechci poslouchat Pavla Kohouta a jemu podobné. Vydávají své postoje za postoj generační a ve skutečnosti se na likvidaci své generace, svých souputníků a druhů krutě podíleli a nikdy se jim za jejich zničené životy a vyhnání ani neomluvili… Mě vždycky u slova ‚generace‘ děsí, jaké množství talentovaných a vzdělaných lidí, kterým tihle spisovatelé – Kohoutem počínaje a Vaculíkem konče – nesahají ani po paty, zmizelo v nenávratnu.“

Ani to mě nezbavuje respektu k jejímu úspěchu, jen doufám, že si někdy prolistuje alespoň jeden z mých „memoárománů“, aby zjistila, že se za své „selhání intelektu“ omlouvám nepřetržitě šedesát let. V roce 1989 jsem též oznámil nevratný odchod z české politické arény a označil jej za „občanské pokání“. No a pokud jde o dílo, každý z nás skončí před stolicí neúprosného soudce, jakým je Čas… Zajímavé je, že všichni, které nepotrestal okamžitým zapomněním, od antických autorů po předky nám nejbližší, jsou autoři mainstreamu!

A nakonec: Neváhám tu vyslovit respekt i Tereze Boučkové, které k úspěchu pomohly jen její kuráž, píle a snad i jakési geny, zatím co já v roli pouhého zploditele jsem napřed způsobil, že se na ni, jež jediná zůstala s mámou v Čechách, vylil vztek režimu, a teď zase vylévá závist, přestože si všecko odžila a pak „odepsala od ledvin“ sama!

 

Závěr:

Milí kolegové, ať mě snášíte nebo ne, bylo mně i mé ženě a časté spoluautorce Jeleně Mašínové ctí a radostí koupat se s vámi všemi v lipském sukcesu českého písemnictví. Jen se bojím, aby vás z neuvěřitelného míru a z všedovolující svobody nevytrhlo a nezlomilo Zlo, které se pro nás vtělilo do Hitlera a Stalina; zato však proměnilo konkurenty ve spojence, jak dokládá zásadní účast spisovatelů na vzniku Charty 77. Vaše Zlo je tím záludnější, že už znatelně páchne svým pižmem z krve, ale dosud tají pravou podobu…

 

Napsal o Velikonocích 2019 Pavel Kohout, ročník 1928, doposud stále běžící s vámi tu nikdy nekončící maratónskou štafetu psaného slova.