5 vyslanců - 3 otázky - 5 perspektiv: dnes s vyslankyní Radkou Denemarkovou

Na lipském výstavišti, především na českém stánku v hale 4, se budou v rámci hostujícího vystoupení České republiky na lipském knižním veletrhu (21. až 24. března 2019) konat každý den čtení a diskuse k určitému tématu. Každé téma má jednoho svého vyslance. Mimo tento program bude celé čtyři dny probíhat program s knihami pro děti a mládež, stejně tak i pro komiks v hale 2, kde se návštěvníci mohou těšit nejen na autorská čtení, ale také na workshopy. Vyslanci pro literaturu pro děti a mládež jsou Iva Procházková a Petr Sís.

21. března: „Literatura ve výjimečné situaci“ s Radkou Denemarkovou,
22. března: „Generace 89“ s Jaroslavem Rudišem
23. březen: „Vize v čase krize – Evropa“ s Jiřím Přibáňem,
24. března: „Literatura zneklidnění“ s Tomášem Glancem
od 21. do 24. března: "Literatura pro děti a mládež a komiks" s Ivou Procházkovou a Petrem Sísem
 

Jako první vyslankyně se představí Radka Denemarková:

1.     Co vás motivovalo k tomu stát se patronem hostování České republiky?
Česká země má kvůli politikům velmi špatnou pověst. Existuje ale i jiná tvář země, za kterou se nemusíme stydět. Literatura, umění, odvaha, tradice Franze Kafky a Václava Havla...

2.     Proč vás lákalo právě toto téma?
Neustále visí ve vzduchu otázka, která nás všechny trápí i dnes. A stejně jako všechny opravdu důležité otázky je to otázka naprosto jednoduchá. Zní: dav nebo jednotlivec, uzavřená společnost nebo otevřená demokracie, totalita nebo svoboda. Žiju v době, kdy se něco podstatného láme a mění a nevím co. Pode mnou tektonické posuny půdy, ale jak se jmenuje to „něco“, co se děje v Evropě. A například celý svět nepřiznaně obdivuje, co se děje v Číně. V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu a nejhorší z kapitalismu, což funguje hospodářsky, a ještě nemá jméno. Ale co dělá ekonomický pragmatismus s lidskou duší a jak navrátit do jazyka slovo humanismus. Svět novou podobu totalitarismu obdivuje bezmezně a my potřebujeme novou řeč. Staré vzorce Evropy končí a stabilitu přinášejí nacionalistické státy. Čína se stmeluje a Evropa se trhá. Kde mluví peníze, mlčí pravda? Na slovo solidarita se zapomíná a střídají se cykly běsnění a obnov. Jako bych bruslila a slyšela, jak mi pod nohama led praská a kry v dáli sténají a starý cyklus končí a svět se točí ve vířivce cenzury a autocenzury.
Literatura je ve výjimečné situaci a doufám, že dokáže uměleckou formou pojmenovat choroby naší doby a varovat. Potřebujeme ale novou řeč. Nevěřím konstruktům historiků a politiků. Pravdu o tomto světě dokáže říct jenom román.

3.     Jaké impulzy by mělo hostování České republiky přinést české literární scéně?
To se nedá nikdy naplánovat a odhadnout. Snad si Češi konečně uvědomí, že svoboda projevu je základem lidských práv, kořenem lidskosti, matkou pravdy. Osekávat svobodu slova v Čechách znamená pošlapávat lidská práva, dusit lidství a překážet pravdě. Doufám, že si uvědomíme, že jsme součástí lidstva. Neuznávám perspektivu „států“ a národnostních kotců a nadřazených pohlaví. Literatura je planeta sama o sobě, spojenectví lidí, kteří se nebojí riskovat a v myšlení neuhnou a jdou až na dřeň s nekompromisním vědomím souvislostí. Je to paralelní svět, který nabízí naději, jakkoliv provokativní.

 

Nový překlad Radky Denemarkové do německého jazyka:

Příspěvek k dějinám radosti: Ein Beitrag zur Geschichte der Freude

 

Foto: Milan Malíček