Bez překladatelů bychom nebyli nic

To je myšlenka, kterou Kateřina Tučková i Bernhard Setzwein při pondělní (29. října) debatě sdíleli. Sešli se spolu v Brně ve chvíli, kdy Kateřina Tučková  za pár dnů odjíždí na svou lipskou rezidenci a Bernhard Setzwein svůj pobyt zde završuje a vrací se domů. Povídali si společně před brněnským publikem nejen o literatuře.

Autoři spolu mají mnoho společného, oba se zajímají o česko-německá témata. „Věnuji se motivům z tohoto pomezí. Od roku 1989 navazuji kontakt s českými literáty. Vedle Mnichova a Prahy pro mě bylo vždy literárním centem i Brno,“ uvedl Setzwein. 

S rozšiřováním čtenářského povědomí o autorech souvisí problematika překladů. Právě překladatelé mají vliv na to, jak bude kniha přeložena a přijata čtenáři v dané zemi. „Překladatelek i překladů si obrovsky vážím. Většinou jsme v poměrně úzkém kontaktu. Začíná to e-maily, vyjasňováním určitých slovíček. Poté pokračujeme osobně v případě uvádění knih, křtů, literárních čtení, na kterých se potkáváme a spolupracujeme na uvedení knih,“ vysvětlovala Tučková. Bernhard Setzwein dodal, že v rámci tvorby je spisovatel nucen vystoupit z vlastního stínu a musí se překonávat. Ve vztahu k překladatelům vyzdvihl jejich nenahraditelnost: „Překladatele zkrátka potřebujeme. Bez nich bychom nebyli nic!“

Večerem provázel moderátor a překladatel v jedné osobě – Jan Trna. Diskutujících se zeptat i na myšlenku česko-německé rezidence, která probíhá v rámci Českého roku kultury v Lipsku a při příležitosti hostování ČR na mezinárodním Lipském knižním veletrhu. „Do Lipska jedu už s rozdělanou prací. Na románu Bílá voda pracuji již několik let. Jedu se tam spíše uzavřít a intenzivně psát. Těším se na příběhy odehrávající se ve městě, které budu moci objevovat a spoluprožívat,“ svěřila se Tučková. Rezidence německého spisovatele Setzweina probíhá. Ocitl se v prostředí, kde z 90 % nerozumí řeči jeho obyvatelů. „Já chci ale lidem rozumět, bavit se s nimi. Dal jsem si předsevzetí naučit se lépe českou řeč a každý den psát a pracovat,“ řekl. Dodržel své předsevzetí? To posuďte sami na jeho blogu. Svůj pobyt v moravské metropoli považuje za školu vnímání. Mnohdy musel, kvůli absenci znalosti jazyka, vycházet z mimiky, gest a dalších vjemů, které s jazykem nesouvisely. Míval ale štěstí, potkával Brňany mluvící dobře německy.

Foto: Silvie Hrdličková (zleva: Kateřina Tučková, Jan Trna a Bernhard Setzwein)