Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Elmar Tannert

1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku? 

Dalo by se říct „nedopatřením“, možná i „náhodou“. Záměr to každopádně nebyl. Já jsem vlastně spisovatel a učím se česky deset let jen pro zábavu – viz k tomu můj blog „Tschechisch lernen/naučit se česky – Mission impossible?“ na www.bbkult.net. Když mi můj nakladatel poslal antikvární exemplář „Snu o mém otci“ s dotazem, co si o tom díle myslím a zda bych si dokázal představit ho přeložit, nemohl jsem odolat pokušení – i proto, že tato kniha mě svou poutavou autentičností velmi fascinovala.

 

2. Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit? 

Ne, poněvadž jsem přece spisovatel. Kdybych ale byl plnokrevným překladatelem, nejradějí bych přeložil Švejka potřetí. Překlad Grete Reinerové může mít své vady, ale nový překlad Antonína Brouska má zase jiné. Tak považuju kupříkladu za úplně nerozumné historickým protagonistům byvalého rakousko-českého kulturního okruhu vložit do úst typicky novoněmeckou (a spíše severoněmeckou) modální částici „mal“ – tedy jedno z těch slov, podle kterých Rakušan hned pozná „Piefkého“. Ale pravděpodobně bych si já taky na Švejkovi vylámal zuby.

 

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/ slovní spojení/fráze, které se těžko překládalo? 

Jsou to nejspíše ty nesalonní slova, které mi můžou způsobovat lámání hlavy, poněvadž koneckonců i vulgarita má své nuance a odstíny. V „Snu o mém otci“ to byl slovo „šoustnutí“.

 

4. Máte oblíbené české slovo a proč? 

Neustále narážím na slova, která se mi líbí z různých důvodů. Někdy prostě pro zvuk, jak při „brnkačce“, někdy pro kuriozitu, jak při germanizmu „imrvére“.

 

5. Váš oblíbený český autor/ česká kniha?

I tady patří má obliba vícero knihám. Nedávno někdo mi vstrčil do ruky „Irgendwohin nach Haus“ od Petra Hrušky. V každé z jeho básní vězí celé světy – i město Ostrava, které jsem tím poznal znovu. Jinak si vážím těch autorů, kteří se zabývají společnou historii, jako Radka Denemarková nebo Jaroslav Rudiš.

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s  Elmar Tannert.

 

Foto: Chris Civitillo