Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Raija Hauck

1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku?

Češtinu jsem si vybrala během studia jako druhý slovanský jazyk. Mohli jsme si vybrat mezi polštinou, bulharštinou i češtinou. Výběr byl jednoduchý, z NDR se člověk tehdy snadno dostal jen do Československa. A měli jsme tam známé, takže... A k překládání jsem se pak dostala při práci na univerzitě. Původně to byly překlady spojené s vědou, posléze překladatelské projekty se studenty, které měly obohatit a zpestřit výuku jazyků. Nejlepší vzpomínky mám na společný překladatelský workshop se Zbyňkem Fišerem z Masarykovy univerzity, kdy jsme se skupinou talentovaných studentů překládali rozhlasovou hru Jiřího Kratochvila „Znáte to“ a studenti ji pak ve scénickém čtení předvedli publiku.

 

2. Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit?

Určitě mám.

 

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/ slovní spojení/fráze, které se těžko překládalo?

To je těžká otázka. Vlastně bychom skoro všechno mohli nazvat oříškem. Překládá se text, situace, atmosféra, konotace... Proto může i překlad „jednoduchých“ slov v jistém kontextu představovat oříšek.

 

4. Máte oblíbené české slovo a proč?

„Houževnatý“ – má poněkud nejasnou etymologii, ale zní krásně. Já ho miluji, protože mi připomíná, že člověk se má stále co učit. Léta jsem si jen vychutnávala jeho tón, přitom jsem si nemohla vzpomenout, co znamená. Houževnatě mi odolávalo. Teď už vím...

 

5. Váš oblíbený český autor/ česká kniha?

Je hodně autorů, které mám ráda – současných i nežijících. Ale možná z ryze sentimentálních důvodů jsou to především Jan Skácel a Josef Škvorecký.

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s Raija Hauck.

Foto: Peters