Deset překladatelů v rozhovoru s Leipzig2020Tschechien: Dnes Veronika Siska

 1. Jak jste se dostal/a k překládání české literatury, k českému jazyku? 

Vyrůstala jsem dvojjazyčně – česko-německy – a proto jsem měla vždy úzký vztah k češtině. Z tohoto důvodu jsem také studovala slavistiku se zaměřením na českou literaturu. Překládat českou literaturu mě napadlo ale až po studiu. Chtěla jsem se řeči přiblížit nejen analyticky, ale i kreativně.

 

2.Máte nějaký překladatelský sen, který se Vám dosud nepodařilo vyplnit?

Ano, přeložit nějaký román Michala Ajvaze.

 

3. Narazili jste během své překladatelské práce na nějaký „překladatelský oříšek"? Nějaké slovo/ slovní spojení/fráze,které se  těžko překládalo? 

Ono je v podstatě těžké transponovat věci, které jsou kulturně zakotvené v jedné řeči, do řeči jiné, protože odpadají kulturní asociace. Ve sbírce povídek „Návrat starého varana“ Michala Ajvaze je na jednom místě vypravěč, který brání sochu granáty, vyzván, aby odhodil zbraň, dal ruce nad hlavu a „odříkal zvolna vybraná slova po b“.

Vyzývat někoho, aby se vzdal a přitom vyjmenoval tato slova, je vydařený vtip, který ale bohužel v němčině nefunguje: V němčině totiž neexistuje podobný gramatický fenomén a i Němci, kteří se učí česky, se tato slova nemusí učit takto po sobě, v učebnicích češtiny se to učí jinak.

Co s tím? Nejdříve jsem přemýšlela udělat z „vybraných slov“ „y-Wörter“, tedy „slova s tvrdým i“. Ale co to má být? Tomu nikdo nerozumí a vtipné to také není, protože odpadá asociace s mechanickým učením nazpaměť, asociace se školou.

Nakonec jsem to přeložila jako „malou násobilku“. Tím jsem sice opustila sféru řeči, což mne mrzelo, protože řeč jako taková hraje v textech Michala Ajvaze velkou roli, tedy řeč jako taková je často tématizovaná, ale alespoň se mi podařilo zachránit vtip: Kdo by si totiž nepamatoval na to, jak se na základce učil nazpaměť násobilku?

 

4. Máte oblíbené české slovo a proč? 

Mé oblíbené české slovo bude asi sloveso „plout“. V němčině totiž neexistuje přesný ekvivalent, tedy slovo, které by v sobě mělo tolik významů: Labuť pluje, loď pluje, mraky plují – v němčině by se použilo pro každé plutí jiné sloveso: schwimmen, fahren, segeln, vorbeiziehen. Mimoto se mi slovo velmi líbí po zvukové stránce, řekla bych, že je skoro onomatopoetické, obsahuje plynulý, tekoucí pohyb, a potom ten krásný, tmavý diphtong, ou, který v německé fonetice prakticky neexituje – napadá mě vlastně jenom slovo soul, kde se ou vyslovuje podobně jako v češtině, jinak se vyslovuje jako u nebo au.

 

5. Váš oblíbený český autor/ česká kniha?

To je těžké, protože jich mám několik: Dramata Václava Havla mne doprovází už nějaký čas, potom Michal Ajvaz, Daniela Hodrová … Ráda mám i starší texty Biancy Bellové. „Do tmy“ Anny Bolavé mi přišlo strašně dobré. 

 

Leipzig2020Tschechien v rozhovoru s Veronikou Siska

Foto: Zuzana Wlodarczyk