Postřehy Lucie Lomové

Stipendistka Lucie Lomová má již svou rezidenci v Lipsku také za sebou a my vám přinášíme poslední tři odpovědi ze série Postřehy ...

 

Když jdu Lipskem, vidím ... historické vrstvy města. Zkouším odhadovat, z jaké doby co pochází a představovat si, jak to tu vypadalo dřív, a ještě dřív. Třeba ve Spinnerei, na konci 19. století největší přádelně Evropy, která se z velkolepého průmyslového projektu proměnila v unikátní umělecké centrum.

Líbí se mi, kolik je v Lipsku  parků a vody, potoků, kanálů, jezer a jezírek. Vidím plno ptáků, šedé volavky stojící v mrazu nehybně na břehu kanálu, strakapoudy v korunách stromů, a hlavně všudypřítomné  chytré vrány. Jedna z nich přede mnou upustila na cestu ořech, aby si ho rozlouskla.

 

Když pozoruji lidi ve městě, ráda bych o nich věděla ...  jací jsou. Jestli tu žili i jejich předkové, co si myslí o nás, co o Angele Merkelové, o Polácích, o Rusech. Proč se před lety nepřestěhovali do západního Německa. Z čeho jsou utkáni, jaké společné  nitky bychom našli?

 

V mé práci mě inspirují … dlouhé procházky a noční vysedávání, kdy si kreslím, co mě zrovna napadne a nechám myšlenky běžet. Náhodná setkání všeho druhu, která někdy fungují jako směrovky, co mi ukazují cestu.

 

Česko-německý výměnný program organizuje Moravská zemská knihovna, Knižní veletrh v Lipsku, partnerská města Lipsko a Brno, Goethe-Institut Praha a Lipská bytová a stavební společnost. Mediálním partnerem je deník Leipziger Volkszeitung.

 

Foto: Lucie Lomová (Rosental park blízko ZOO)