5 vyslanců - 3 otázky - 5 perspektiv: dnes s vyslancem Jiřím Přibáněm

Rozhovor s Jiřím Přibáněm, vyslancem tématu třetího dne veletrhu Vize v čase krize – Evropa.

1. Co vás motivovalo k tomu stát se jedním z vyslanců hostování České republiky?

Slovo patron znamená v angličtině mimo jiné označení pro osobu, která pravidelně navštěvuje kulturní a společenská místa, jako jsou divadla nebo koncertní síně, ale i kavárny nebo nejrozmanitější literární a jiné kluby. Přestože žiji s rodinou již čtvrtstoletí ve Velké Británii, považuji se za neformálního patrona české literatury, který nejenže zpovzdálí bedlivě sleduje, co se na současné literární scéně děje, ale snaží se ji uvádět do širšího povědomí i tady ve Walesu. Jednou z motivací proto je i očekávání, jak budou na českou literaturu a kulturu reagovat naši blízcí sousedé tady v Lipsku ve srovnání s britskou veřejností. S tím souvisí i otázka, jestli se právě na takových akcích mohou paradoxně v prezentaci určité národní literatury ukázat i obecnější kulturní a intelektuální spojitosti, která nás sbližují i v dnešní kritické situaci v Evropě.

 

2. Proč vás lákalo právě toto téma?

Krize je bod zlomu, který původně v lékařství vždy označoval okamžik, ve kterém se rozhoduje, jestli pacient zemře, nebo přežije. Myslím, že dnešní krize není jen politická nebo hospodářská, ale zrovna tak intelektuální a kulturní. A kde jinde bychom měli sledovat její stopy, než právě v literatuře a umění. Spisovatelé a umělci totiž mají mnohdy větší vnímavost a citlivost ke společenským a kulturním změnám a dokážou je přesně popsat, zatímco sociologové nebo politologové jen tápou a upínají se ke svým prázdným slovníkům. Literatura umí otevírat oči i zámky tam, kde žargon společenských věd dnes spíš připomíná Havlovo ptydepe.

 

3. Jaké impulzy by mělo hostování České republiky přinést české literární scéně?

Bylo by podle mě chybné uvažovat o našem hostování v kategoriích, jakým je "zisk", "obohacení", "přínos" nebo "reprezentace" a "prosazování se". Všechna tato slova totiž jen podbarvují ekonomickou nebo politickou logiku. Každé takové setkání ale může vést i k tomu, že autor se z něho vrátí jako jiný člověk poté, co zakusil, jak ostatní vnímají jeho dílo a rozumí jeho myšlenkám. Z hosta se stává hostitel jiných pohledů a myšlenek. Takový účinek našeho hostování bych přál i české literatuře.

 

Foto: Milan Bureš