Karel Cudlín: Tváře české literatury - výstava v městské knihovně v Lipsku

Karel Cudlín, ročník 1960, je stálicí české fotografie od osmdesátých let minulého století až dodnes. Navazuje na humanistickou tradici a zaměřuje se na lidi v mezních životních situacích (Romy, uprchlíky, odchod sovětských vojsk z Československa atd.). Ve svých fotografiích, ve kterých zachytil život od Ukrajiny po Izrael, přirozeně mísí banalitu s metafyzikou, každodenní realitu s jedinečností momentu. Kromě toho se věnuje portrétům českých umělců a literátů. Tomáš Kubíček vybral spolu s literárním a uměleckým kritikem Radimem Kopáčem, který je také členem Dramaturgické rady Českého roku kultury v německojazyčných zemích, padesát těchto prací a společně je připravili k výstavě, která bude k vidění od 18. března do 22. června 2019 v Městské knihovně v Lipsku, a to pod názvem „Karel Cudlín: Tváře české literatury".

To nejlepší nakonec: Fotograf Karel Cudlín se společně s kurátorem výstavy Radimem Kopáčem, koordinátorem projektu Český rok kultury Martinem Kraflem a českým rabínem Karolem Sidonem zúčastní finisáže výstavy ve čtvrtek 20. června v 19:00 hodin v Městské knihovně Lipsko. Karel Cudlín na svých fotografiích zachytil mj. právě Karola Sidona, který společně s herečkou Steffi Böttger přečte úryvek ze své knihy Sen o mém otci, která v únoru 2019 vyšla v německém jazyce v nakladatelství Vivendi Verlag, a bude o ní diskutovat s moderátorkou Shelly Kupferberg.

Fotograf Karel Cudlín se narodil 28. června 1960 v Praze. 1987 absolvoval katedru Umělecké fotografie na FAMU. Pracoval s mnoha významnými českými novinami a časopisy, v letech 1997 až 2003 byl jedním z oficiálních fotografů českého prezidenta Václava Havla. Napsal deset samostatných knižních publikací a na stovce dalších se podílel. Celosvětově se zúčastnil více než šedesáti skupinových výstav a v soutěži Czech Press Photo vyhrál šestnáct cen. V roce 2016 byl habilitován na FAMU, kde působí jako docent.

„Můj otec měl fotoaparát a já jsem si ho od něj čas od času půjčoval. Skutečný zájem o fotografii se u mě probudil ale až na gymnáziu, když mi bylo asi patnáct, šestnáct let, kde každý ve třídě něco dělal: jeden psal básně, druhý maloval – a já, jelikož neumím kreslit, ani básnit, tak jsem sáhnul po fotoaparátu. Nejprve jsem fotil úplně všechno: spolužáky, zátiší, domy. Jednou jsem fotil nějaké romské děti na pískovišti a přišla jejich matka a poprosila mě, jestli bych jí ty fotky nedal – a tak jsem začal tuto rodinu pravidelně navštěvovat a fotit. Bydleli nedaleko od nás, žili stejně jako my, ale přece úplně jinak. To mě fascinovalo. To bylo někdy v letech 77/78 a najednou jsem měl téma a začal jsem se zajímat o fotografování jako obor."

Foto: Karel Cudlín