Postřehy Ivy Pekárkové

Iva Pekárková prožila konec roku v Lipsku. Jak na ni její rezidenční pobyt zapůsobil?

 

Když jdu Lipskem, tak vidím ... kolem sebe vánoční výzdobu, vánoční trhy a -- předpokládám -- i vánoční náladu. Každopádně jsem se zatím setkala jen se samými milými lidmi a příjemnými úsměvy. Je to povzbuzující.

 

Když ve městě pozoruji obyvatele Lipska ... Mám to štěstí, že -- tak jako ostatní autoři v tomhle projektu -- bydlím na Reichsstrasse, v samém centru města. Z okna můžu sledovat cvrkot na vánočních trzích. Vidím dokonce i nádherný, zdobený Mnichovský patrový kolotoč (bohužel jen jeho kopii, ten původní před několika lety shořel.) Necítím potřebu pouštět se do řeči s neznámými lidmi nebo o nich a o jejich osudech příliš přemýšlet. Zdá se mi ale, že jsou skutečně mnohem šťastnější než lidé, které jsem zvyklá vídat kolem sebe. A dělá mi to dobře na duši.

 

V mé práci mě inspiruje ... Lipsko je ohromně inspirativní město s dlouhou a pozoruhodnou historií. Divím se, že se jeho dávná sláva obnovuje teprve v posledních letech. Vždycky mě na něm fascinovalo prolínání starého s novým: studentský klub v podzemních katakombách, kulturní centrum ve staré fabrice, moderní předvánoční ruch a shon na pozadí prastarého Nikolaikirche, moderní bary a hospody v podloubí. I všechny ty pasáže a průchody se mi tu líbí: i v tom, jak často je vstup do vnitrobloku zpřístupněný veřejnosti, vidím cosi přátelského a otevřeného. Román, na kterém právě pracuju, se odehrává v Československu začátkem 80. let, a tak je pro mě velmi inspirující každý vhled do nedávné historie. Ty mi Lipsko poskytuje po hrstech. I panelák, ve kterém -- tak jako ostatní autoři -- přebývám, a který, jak jsem se dozvěděla, byl v sedmdesátých letech postaven, aby poskytl co největší pohodlí tehdejší garnituře, je v tomhle ohledu velmi inspirativní.

 

Foto: Iva Pekárková